Naše zvířata

Kočka domácí

Tyhle dva obyvatele Faunaparku spatříte málokdy.

Tygrovaný kocourek Baumax a tmavá kočička Seila bydlí ve stodůlce Faunaparku od jara 2021. Oba nalezenci byli velmi plaší, bojácní a neumístitelní.

U nás si žijí jako na zámku. Mají dostatek krmiva i péče. Nejraději si hoví na slámě. Baumax se občas nechá i pohladit, ale jedině pokud ví, že se mu nese žrádlo 🙂

Kočka domácí slouží už odpradávna člověku jako lovec hlodavců a samozřejmě také jako společník. Člověk pak rozšířil kočku domácí na všechny části světa s výjimkou Antarktidy, kde opět zdivočela.

Kočka domácí má ostré smysly a výborný čich, sluch a zrak. Na rozdíl od člověka vidí ostřeji a dobře se orientuje v šeru. Svými pohyblivými ušními boltci dokáže přesně rozpoznat, odkud vychází zvuk a slyší až o dvě oktávy vyšší tóny než lidé.

200 milionů čichových buněk jí pomáhá nalézt kořist, orientovat se v prostředí a komunikovat s ostatními kočkami. Kočky umí předpovědět i zemětřesení díky citlivým receptorům na tlapkách a pohyb v naprosté tmě jim usnadňují citlivé hmatové vousy na obličeji a hrudních končetinách.

Kočka se jako správný lovec pohybuje velice tiše a pomáhá jí k tomu chůze po spodních plochách prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Zatímco na předních končetinách má kočka pět prstů, na zadních čtyři prsty. Za kořistí je schopna běžet rychlostí až 48 km/h

Ve volné přírodě se dožívá až 16 let. 

Indičtí běžci

Indičtí běžci - je plemeno kachny domácí, které se chová především pro produkci vajec. S oblibou si pochutnaji na slimácích.

První zmínky o podobných kachnách je možné najít na ostrově Jáva v době před tisícem let. Indický běžec nebyl vyšlechtěn úmyslně chovateli, jedná se jen o přirozené křížení.

V Malajsii se vzpřímené kachny chovají již přes 2 000 let.

Králíčci

Naše první zvířátka obsadila výběh v červnu 2020

Postupně jsme pomohli 5 nechtěným králičím holkám, které si na sebe krásně zvykly a tvořili príma smečku, až do té doby, než se nám narodily v lednu 2021 malé chlupaté kuličky. Jeden z králíčků darovaný nám jako nechtěná králičí holka byl totiž králičí kluk. Chlupaté kuličky krásně rostou a jsou opatrovány všemi členy králičího klanu. "Stali jsme se zodpovědnými za to, co jsme k sobě připoutali" citát z Malého prince a "jsme moc rádi, že nám i Vám vykouzlí úsměv na rtech".

Dospělý si řekne obyčejní králici, to se teda ten Faunapark moc nepředvedl. Opak je pravdou. Děti naše králíčky milují a u králíků tráví většinu času.

Hedvábničky aneb komediantské slepice

Slepičky máme zapůjčeny z Beskydského ranče

Hedvábničky patří mezi naše nejstarší plemena slepic. Chovatelé je mají v oblibě především pro jejich krásu a také schopnost vyvést kuřátka, a to nejen svá, ale i ta cizí. Hedvábnička tak dokáže zastat roli náhradní matky i bažantů, křepelky a také vodní drůbeže.

Slípka nelétá. Nehrabe jako ostatní plemena slepic. Může se pyšnit klidnou povahou.Snadno si ji ochočíte.

Výborná kvočna a pěstounka o jiné zvířátko na vašem dvoře. Ostatní drůbež na zahradě ji nevadí. Nenáročná na chov a krmivo.

Předchůdci se stejnou strukturou peří jsou známí z Číny před víc než 1000 lety.

Prvním Evropanem, který si plemeno slepic hedvábničky přivezl, byl prý benátský kupec a cestovatel Marco Polo. K nám se hedvábničky dostaly až na začátku 20. století.

Potkani

V roce 2021 nám v parku přibydou dva potkaní kluci - Atila a Riu.

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organismu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků.

Potkan je nejvíce aktivní v noci a před rozedněním. Miluje vodu a vyhledává vlhká místa jako jsou kanalizace, skládky, sklepy, sklady, chlévy a zemědělské usedlosti v blízkosti vody. Na střechách, půdách či v podkroví na potkana spíše nenarazíme.

Potkan umí výborně plavat, potápět se, šplhat a má výborný čich.

V místech, kde není nouze o potravu žijí potkani v klanech, které se skládají z mnoha samiček a samců. Jsou velmi sociální a klany čítají někdy 60 až 200 členů. Nejstarší samci jsou většinou v hierarchii nejvýš a často dochází mezi samci k bojům o postavení v klanu.

Potkani, kteří nepatří ke klanu jsou napadeni a útok přežijí jen velmi vzácně - zajímavé však je, že nezemřou na způsobená zranění nýbrž ze strachu z ostatních potkanů. Potkan je všežravec, dává však přednost rostlinné stravě a především obilovinám.

Ve volné přírodě staví potkani podzemní nory, které mají vždy dva vchody. Uvnitř zakládají místa, která jsou využita jako obydlí a speciální místa pro uskladnění zásob.

Jako všichni hlodavci má i potkan velmi tvrdé zuby, které musí obrušovat a je schopen, stejně jak je to u myší, prokousat se skrz beton, omítku, kabely, izolace a měkké kovy.

Potkan laboratorní je díky své inteligenci a sociálnímu chování velmi hojně využíván ve výzkumu, je však i velkým favoritem pro chovatele a řadí se k nejučenlivějším domácím mazlíčkům.